Permanentní make-up – oční linky
Dlouho jsem se odhodlávala, zda si nechám „vytetovat“ oční linky, ale nakonec jsem tak učinila. Bohužel jsem zatím nikde na internetu nenašla to, jak celá procedura probíhá, vždy jen pár informací, které byly o reakcích, ale většinou nepřímá reklama, vyzdvihující přednosti permanentního make-upu.
Všechno pěkně od začátku
Učinit krok ku předu a nechat si udělat kosmetický zákrok na dva až pět let je přece jen závažné rozhodnutí. Co když to neudělají dobře? Také je nutno zmínit, že procedura není zrovna levná varianta, a nechat se zhyzdit za pár tisíc není úplně to, co bych sama chtěla. Jenže jsem potkala známou, která měla permanentní make-up udělaný na očních linkách, takže díky tomuto jsem se skutečně rozhodla do toho jít.
Rychlý obrat
Doporučení si myslím, je tou nejlepší cestou, jak zvolit permanentní make-up. Takže nebylo zbytí. Vzala jsem telefon a do salonu zavolala. I když mi paní oznámila, že na další tři měsíce mají plno, mohla bych prý přijít v sobotu večer. Ani minutu jsem neváhala, protože to bylo právě druhý den. A navíc jsem dostala dost výraznou slevu, takže mě horní i dolní linky stály dohromady dva tisíce korun.
Příprava na permanentní make-up očních linek
Přišla jsem na smluvenou hodinu, milá paní z recepce mi natřela oční okolí mastí s anestetickým účinkem. Asi dvacet minut jsem seděla a čekala. Musela jsem vypadat dost směšně, protože na mast mi byl přilepen papírek, pro ochrnu. Ale co, parádo trp!
Jde se na to!
Bez nějaké zvláštní přípravy (přišla jsem nenalíčená) jsem přišla na řadu a další, velice sympatická paní, se mě zeptala, jakou mám představu. Věděla jsem, že chci horní silnější a spodní tenké, samozřejmě černou barvou, ale prý se dělají i hnědou nebo třeba zelenou, což mě překvapilo.
Jak se to dělá?
Miniaturní jehličkou, se vpichuje barva do podkoží těsně u očí. A to je velice nepříjemné. Moje kamarádky, které na stejné proceduře byly, si stojí za názorem, že to hrozně bolí a to jedna z nich je pravidelnou návštěvnicí tetovacího salonu. Mě osobně to nebolelo, ale byl to velice nepříjemný pocit. Chvíli jsem dokonce myslela, že už mi tetuje oko, a očí víčka kmitaly jak o život. Tekly slzy, v průběhu jsem pořád musela otvírat a zavírat oči, což bylo unavující a po čase i nemožné. V tu chvíli jsem si přála, ať to stojí za to, když už je to tak drastické.
Po zákroku
Celá procedura tedy horní i dolní oční linky se podařilo „vytetovat“ za asi dvacet minut. Následoval dost nepříjemný pocit oteklých víček. Měla jsem je stále znecitlivěné, ale štiplavá bolest byla znát. Naštěstí byla sobotu a já měla před sebou klidný večer. Dalo se to vydržet, ale bohužel, když jsem se na sebe dívala, nabyla jsem zrovna nadšená.
Druhý den ráno – pozor!
Na druhý den jsem se vzbudila celá v očekávání a sahala ihned po zrcátku, jenže to mě postavilo na nohy jako nic! Moje oční víčka nechutně oteklá, a já se zhrozila. Rychle jsem začala vyhledávat info o této akci a zjistila, že druhý den ráno je to běžné a že do hodiny to splaskne. Což se také stalo. Naštěstí. Ale i tak to nebylo ukázkové i minimální otok zůstával.
Třetí a další dny
Ze zákroku jsem byla dost zklamaná. Otok byl znát a linky nic moc. Takže jsem litovala utracených peněz. Další dny se začala pak odlupovat barva, a pod ní byla spíše šedá linka. Jenže jsem zjistila, i když mě to lákalo, že si linky, tedy barvu, nemám odlupovat, ale nechat samotnou se odloupat. Dbala jsem tedy doporučení a během tří týdnů vrstvičky barvy skutečně zmizely. Když jsem se totiž pokoušela odloupnout barvu, tak jsem si vytrhla několik řas. Takže opravdu pozor a obrnit se trpělivostí.
Půjdu zas!
Když se tedy barva sloupla, linky nebyly tak viditelné, jak jsem čekala. Byla jsem dost zklamaná. To však bylo předčasné, protože během asi týdne či dvou, barva vystoupla a linky skutečně a konečně byly takové, jaké jsem požadovala. Od zákroku jsou to tři měsíce a nemohu si ho vynachválit. Nemusím se každý den líčit, ani odličovat, můžu se věnovat sportovním aktivitám. Šetřím nejen spoustu času, ale i peněz. Je to úžasné a až to zmizí, určitě půjdu zase!
